»»Reklamy««


Aktivita blogu: 0 %

Čas ukáže 1/2

31. října 2009 v 9:55 | Kamiko |  Čas ukáže

"Mei!? Shání tě Suigetsu.." informoval jí Juugo. "Jo a nevíš kde je?" "Jo...u sebe.." "Díky.." Otočila se a šla za Suigetsu do pokoje. -ťuk ťuk- "Hm..." ozval se zevnitř pokoje Suigetsu. Mei vešla. "Hledal jsi mě?" Odpovědi se jí nedostalo. Místo toho se na ni doslova vrhl a začal jí líbat. "Za co?" odtáhla se od něj. "Za to že jsi..." usmál se na ní a líbal jí dál. Líbala ho taky. Začal si hrát s jejím jazýčkem a pomalu jí svlíknul až do naha. Přejel jazykem po jejím dekoltu a vrátil se k jejím rtům. Sám vysvlíkl sebe. Popadl jí do náruče, položil na postel. Líbal jí na krku a přitom do ní vnikl. Přidával na tempu víc a víc až oba dosáhli vrcholu. Lehl si vedle něj. Položila si mu ruku na hruď a hladila ho po ní. On jí hladil po vlasech. "Miluju tě Mei!" "Já tebe taky, Suigetsu..." "Už víš o tý zítřejší misi, že?"
"Jo.." "Prosím..dávej na sebe pozor!" "Podceňuješ mě nebo moje schopnosti?" "Ne! Ale stejně mám o tebe strach." "Neboj se..." Usnuli si v náruči.
Druhý den "Každej máte svůj úkol! Itachi je můj, na to nezapomeňte!" řval na ně Sasuke. Všichni kývli a vydali se každý svým směrem. Pak se sešli na jednom místě. Snažili se nějak nalákat Akatsuki. Povedlo se. Sasuke se rovnou hrnul za Itachim. Vypukla bitva. Suigetsu se rozhlížel, jestli nespatří Mei. Vedla si dobře. Dal se do taky do boje. Po pár hodinách bitva stále pokračovala, a bylo to pořád nerozhodně. Sasuke ale v ten okamžik zasadil poslední ránu Itachimu. Itachi padl na zem a zemřel. Sasuke se vítězně usmál. Byl zraněný a už na pokraji svých sil. Padl na kolena. Kisame se rozzuřil. Objevil se za Mei, omráčil jí a unesl. "Za Itachiho si vezmeme jednoho z nás!" To byli jeho poslední slova. "Ne! Mei!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" řval Suigetsu. Juugo ho chytil, aby neudělal něco zbrklýho. Suigetsu se mu vymámil z "objetí" a rozeběhl se za Sasukem. Začal na něj řvát. "Tak teď si spokojený!!! Máš svou pomstu!!! Jo! Ale oni mají Mei!!" "Jdeme..." zavelel Sasuke jakoby ani nevnímal jeho slova. "A co Mei? To jí prostě necháš na pospas Akatsuki?" "Nic jí neudělají..." "Jak to můžeš vědět!" "Prostě to vím..." "Já ji jdu na pomoc!!"
"Ne, nejdeš!" Sasuke se objevil před ním a zabránil mu v tom. "Okamžitě mě pusť!" "Mei zachráníme, neboj! Ještě mi bude užitečná! Nejdřív ale musíme nabrat síly!" Suigetsu se otočil a naštvaně kráčel zpět do skrýše týmu Hebi.
V Akatsuki skrýši "Co to je tohleto?" křičel na Kisameho Pein. "Zabili Itachiho....Vzal sem jí jako náhradu za něj!" "Je dobrá?" "Dost..." "Aspoň že tak....Hm fajn..zavři jí do tý cely.." "Dobrá.." Vzal jí a táhnul jí do cely, jak mu Pein přikázal. Po cestě narazil na Konan. "Kdo to je?" "Náhrada za Itachiho...." "Oh...Kisame to mě mrzí.." "Co se dá dělat..." V celej jí položil na postel a odešel.
Večer Mei se konečně probrala. Otevřela oči, rychle se posadila a rozhlížela se po místnosti. "Tady to neznám..." divila se sama pro sebe. "Sláva že jsi konečně vhůru.." ozval se hluboký hlas z rohu místnosti. Byl to Pein. Vystoupil z rohu a přešel k její posteli. "A vy jste kdo?" civěla na něj Mei. "Pein, leader Akatsuki. Těší mě." "A-ka-t-su-ki? Co tady jako dělám?" "Máme tě jako náhradu za Itachiho.." "Tak na to koukej zapomenout!" "Časem si zvykneš....Teď mi o sobě něco prozraď.." "Jako proč?" "Prosím..." "Co?" "Líbíš se mi. Chtěl bych o tobě vědět něco víc." "Třeba?" "Jak se jmenuješ?" "Mei Amami..." "Kisame říkal, že bojuješ dost dobře.." "To má pravdu!" "To se nám budeš hodit.." "Nebudu! Brzo mě stejně někdo přijde zachránit! Nebudu tady večně!" "A kdo asi tak? Ten spratek Sasuke se na tebe určitě vykašlal..." "To je dost možný! Já ale nemluvila o něm! Suigetsu mě určitě zachrání! Miluje mě!" "Určitě tě nikdy nebude milovat víc jako já..." S těmito slovy odešel. Mei seděla zaražená na posteli a stále hleděla na místo, kde před chvílí postával Pein. 'Jak...jak to proboha myslel? Vždyť mě ani nezná! Viděli jsme se poprvý v životě...ale...musim uznat že nejošklivější není. Vlastně s emi dost líbí....' Měla plnou hlavu myšlenek a otázek. Proto rychle usnula. Ani nevěděla o tom, že jí v noci přišel Pein navšívit. Nemohl se její krásy vynadívat. Pohladil jí po tváři a políbil jí na čelo. Poté odešel. 'Není možné....Je tak nádherná! Já...se prostě zamiloval...'
O dva dny později Večer přišel Pein zase navštívit Mei, jako to dělá každý večer od té doby co jí tam drží jako vězně. Tentokrát ale nespala. Stejně vešel a posadil se k ní na postel. Hleděla z okna na měsíc. "O čem přemýšlíš?" "Měl jsi pravdu...Jsem jim ukradená.." Při těchto slovech se jí spustili slzy z očí. Skočila Peinovi do náruče. Objal jí a hladil jí po vlasech. "A já hlupák jsem si myslela, že mě opravdu miluje.." stále plakala. "Neplač, Mei....Můžeš zůstat u nás. Tady tě budeme mít rádi, a někdo i víc než to. Co bylo bylo. Minulost nejde vrátit. Žij přítomností. Zapomeň na něj a začni u nás nový život. Staň se členem Akatsuki..." Podívala se mu do očí. Ani nepřemýšlela a hned měla odpověď. "Máš pravdu Peine. Co bylo, bylo....Bolí to! Ale stejnak vím, že máš pravdu. Děkuji ti za tá slova. Má odpověď zní ano, stanu se novým členem Akatsuki." Setřel jí z tváře slzy. Dlouze se jí podíval do očí. Neudržel se. Políbil jí. Byla sice moc překvapená, ale polibek mu vrátila. To zase překvapilo jeho. "Nevím jak je to možné. Milovala jsem ho, ale asi ne tak moc. Jinak bych se nezamilovala do tebe, Peine." "Stačil mi jediný pohled abych věděl, že ty jsi ta jediná." Věnoval jí něžný a dlouhý polibek. Semkla mu ruce kolem krku a políbila ho. A jak už to tak bývá, samozřejmě že jenom u líbání neskončili. Za okamžik byli oba nazí. Pomalu do ní vnikl a jazykm jí přejel po krku. Vrcholu dosáhli oba společně. Usnuli si vzájemně v náruči.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama